Neuvěřitelné. Už je tomu víc jak půl roku, co jsem opustila Vietnam. Zemi, která se té naší tak liší. V počítači jsem našla poznámky, které jsem si tehdy po návratu domů udělala.
Ve Vietnamu jsem učila dva roky angličtinu . Byly to dva roky plné nezapomenutelných zážitků, svobody, dech beroucí přírody, švábů, motorek, poznávání nových lidí, ale také práce, kterou jsem sice milovala, ale dovedla mě k vyhoření. Z toho důvodu jsem Vietnam v prosinci se zlomeným srdcem opustila. Život jde dál..a s každým dnem přichází nové příležitosti. Tak pojďme na to.
Vietnam mi otevřel oči. Oči do světa jiné filozofie.
Život je teď. Nemá cenu žít v minulosti a strachovat se o budoucnost. Minulost je pryč a budoucnost nikdy nebudeme mít. Vše, co máme, je tento okamžik.
Šťastný život je jen otázkou perspektivy. U moře jsem potkávala potrhaného a vyhublého dědu. Každý den jezdil na polorozpadlém kole na pláž, tam se vykoupal, posbíral pár kamínku a jel dále. Nevím, jestli měl rodinu, kde bydlet a co jíst. Navzdory všemu z něj vyzařovala vyrovnanost a klid. Takových lidí potkáte ve Vietnamu spousty.
Vietnam mě naučil vážit si života vůbec. Když máte neustále před očima chudobu, naučíte se vážit si úplně těch základních věcí, které nám jsou samozřejmostí. Každý den jsem děkovala vesmíru za to, co mi nadělil. Za všechna privilegia, kterých jako Evropani máme mraky.
Pochopila jsem, že ne všichni lidé mají v našem životě zůstat napořád. Lidé přijdou a odejdou a je to v pořádku.
Úcta a respekt k rodině a starším lidem.
Motorka vám převeze všechno. Od pěti členné rodiny po kompletní zařízení bytu.
Život v Asii mě naučil cenit si věcí, které bereme jako samozřejmost:
- Chleba je luxus. Chleba je dokonalý. Dobrý chléb jsem sehnala jen v mezinárodním obchodu v Saigonu, kde byl strašně předražený. Pečivo jinak ve Vietnamu dobré není. Mají samozřejmě jiné speciality..
- Potraviny bez hmyzu – Koupit si těstoviny, rýži, fazole bez brouků nebo jiné havěti? Neuvěřitelé.
- Pitná a nezávadná voda z kohoutku. V Saigonu jsem i na sprchování musela používat filtr, voda tam byla hrozně znečištěna. Není nad to napustit si vodu z kohoutku a nemuset kupovat 19l lahve s vodou.
- Lékařská péče – její dostupnost a profesionalita. (Pokud jste se ušklíbli, věřte, jsme na tom hodně dobře). Existence zdravotního pojištění vůbec.
- Podpora státu – důchody, nezaměstnanost, mateřská, granty, začínající podnikatelé..Staří lidé jsou ve Vietnamu odkázaní na své rodiny.
- Možnost třídit odpad, popeláři – Odpadky sbírají po nocích lidé – buď si z nich vytřídí konzervy nebo je hodí na obrovský vozík a ten dotáhnou asi někam na skládku. Odpad se taky vypouští do oceánu – vždy v poledne se celé pobřeží zabarvilo do hněda. Popelářské auto jsem viděla asi dvakrát. Popelnice na třídění odpadu nikdy. Lidé většinou odpadky házeli na zem a v noci chodila četa a zametala je…
- Dostupnost všeho – od bio a eko výrobků, po zboží objednané ze zahraničí, aniž by vám ho zabavili na celnici.
- Kosmetika bez bělících složek. Pokud si budete chtít ve Vietnamu (nebo jinde po Asii) koupit třeba opalovací krém, pečlivě čtěte složení. Většina kosmetických výrobků obsahuje bělící složky. Bílá kůže je pro Vietnamce (a jiné Asiaty) symbolem krásy. Opálení jsou jen chudí lidé pracující na poli. Vietnamci vůbec nechápou, že někdo jezdí k moři, aby si užil sluníčka a opálil se..Je ale fajn se zamyslet i nad tím druhým extrémem, jako jsou solaria a lidé škvařící se v poledne na slunci..
- MHD. Jinak jezdit se v Asii dá samozřejmě na čemkoli.
- Svoboda, kterou jako společnost máme. Svoboda projevu. Demokracie. Vietnamský komunismus je znát.
- Práva dětí, žen a zvířat – tohle je na delší povídání. Soused vám umlátí psa k smrti a policie to neřeší, je to přece jen pes. Muž znásilní ženu ve výtahu, je z toho dokonce záznam na kameře a co se stane? Muž je poučen, že takhle se nechová a zaplatí pokutu 200 Kč. Domácí násilí je tolerováno – jednak ženy věří, že je to karma z předchozích životů a jednak se tyto věci uchovávají a tolerují v rodině. Co by na to řeklo okolí. Víte o někom, kdo je obětí domácího násilí? Právo podat trestní oznámení nebo řešit to s policií má jen člen dané rodiny..
- Máme tolik studijních a pracovních možností – brigády a práce v zahraničí, programy jako Erasmus.
- Evropský cestovní pas, díky kterému se dostaneme skoro všude bez problému.
Je mnoho věcí, které jako Češi bereme jako samozřejmost. Jak jinak taky. Žijeme-li v určité společnosti a neznáme nic jiného, předpokládáme, že takto se věci mají.
Věděli jste například, jak se svět dívá na Evropany? Podle mnoha lidí jsme neskutečně privilegovaní. A mají pravdu. Některé země trochu více než jiné, ale moc se na tom nemění. Hodně lidí si myslí, že jsou Evropani namyšlení, protože mají všechno.
V Asii se na vás jako na Evropana nebo Američana lidé dívají jako na boha. Navíc bílá pleť vám otevře mnohé dveře. Tohle je tak špatně, ale bohužel. Ani nevíte, jak mi ta nespravedlivost ve světě trhá srdce. Važme si toho, co máme. Možná se to nezdá jako mnoho, ale věřte mi, máme se dobře.
