Zapomeňte na naše školy. Na DISCIPLÍNU, na pořádek, na finanční i jakoukoli jinou podporu rodičů, na domácí úkoly. Realita: 50 studentů namáčklých do jedné třídy. Kravál. Vedro. Komáři.
Na výuku angličtiny naprosto ideální 😅. Některé třídy mají klimatizaci, ale většinou nefunguje nebo není vůbec. V horším případě dostanete fény, které dělají tak hrozný kravál, že vás nikdo ze studentů stejně neslyší.
Zní to jako noční můra?
Na druhou stranu se připravte na úplně jinou atmosféru, než jakou znáte od nás. Je úplně normální, že vás studenti budou objímat, dávat vám pusy, říkat vám, jak vás mají rádi…je to jiné. Někdy zase studenti nechtějí spolupracovat v hodině, nedávají pozor, řvou mezi sebou, ale najednou za vámi přijdou a obejmou vás a řeknou, že je to nebaví nebo jsou unavení. Jsou velmi pozorní a galantní. Jak holky, tak kluci vám sami od sebe najdou nějakou volnou židli, uvolní vám místo na sezení. Celkově v této kultuře si jsou lidé velmi blízcí, neustále se objímají, vyznávají si emoce, zajímají se o vás. Mezi studenty a učiteli existuje otevřenější vztah než na jaký jsme zvyklí my. A nosí se uniformy.
Kolumbijské školství :
Povinná školní docházka je od 5-15 let – zdarma, pokud studujete na státní škole.
- Malé děti mají možnost chodit do školky: od 6 měsíců do 5 let mohou být v ´Hogares Comunitarios´ – je to většinou normální rodinný dům proměněný na denní školku, s kapacitou max 14 dětí. Pak také existují soukromé školky, které se samozřejmě musí platit.
- Základní škola 1.- 5- třída: v 5 letech jdou děti do 1. třídy
- Střední škola – je rozdělena na basic secondary ( 6. až 9. třída) and mid secondary (10. až 11. třída). Na konci 11. ročníku je ´maturita´
- Poté jsou vysoké a odborné školy
A kde jsem učila já? Jak jsem zmiňovala v prvním článku, tento program je zaměřen na zlepšení angličtiny na státních školách. Střední školy se tady nazývají collegio, studenti jsou rozdělení do ročníků, ty se nazývají grado. Já učila grado 9, 10 a 11, takže ty nejstarší studenty (14-18 let).
Jak vypadal můj první den v kolumbijské škole?
Je pondělí, můj první oficiální den v kolumbijské škole..na první seznámení před pár dny jsem si vzala delší šaty, ale cítila jsem se trochu divně, protože všichni učitelé nosí džíny..takže mám rifle, blok a jsem připravená na první chvíle se studenty. 😆 Jdu se svojí co-teacher do 11. ročníku. Jsem zvědavá.
Jsem ve škole nebo na hřišti? První hodina je celkem šok. Kravál horší jak u nás o přestávce! V duchu si říkám, kde to jsem. To jsem fakt nečekala. Myslím si, že mi nikdo nerozumí (myslela jsem si to dobře). Věc se má tak, že během prvního týdne nemáme učit, ale jen sledovat naše co-teachers, jak učí. Takže jsem jen představená a s hrůzou v očích sedím na kraji třídy a říkám si, jak tady budu pracovat.
Kluci mi posílají pusy a mrkají na mě. 💘😆
Studenti jsou fakt šílení, řvou přes sebe..Přijde mi, že má co-teacher nemá žádný respekt. Hodně jim vysvětluje ve španělštině, protože jinak nerozumí. Takže takové jsou mé nejstarší ročníky, které učím. Je to smutné, ale nemají skoro žádné znalosti angličtiny a je strašně těžké s nimi pracovat.
Abych se vrátila zpět k tomu respektu a morálce ve třídě..musela jsem se přepnout na trochu jiný režim. Hrobového ticha se opravdu nedočkáte. Ale jak jsem zmínila dříve, studenti si učitelů váží, jen jsou někdy trochu hlučnější, no. Taky se jinak pracuje s 30 studenty a s 50. Další věcí je, že studenti pochází z různých rodin a opravdu to tady nemají lehké.
V mých třídách jsou studenti, kteří musí po nocích pracovat v rodinných podnicích, tím pádem pak spí ve škole.
Jeden chlapec bude muset odejít ze školy a začít pracovat, protože jeho maminka onemocněla, otce nemá a někdo musí vydělávat peníze pro jeho sourozence. Je mu 16. Chce chodit do školy. Nemůže.
Některé děti jsou z chudých rodin a první jídlo dostanou až v podobě oběda ve školní jídelně.
O mobilních telefonech si můžou nechat jen zdát. A tak dááále…Je to smutné, ale důležité vědět. Já musím říct, že navzdory tomuto jsou ty děti úžasné. Opravdu.
Na druhou stranu hodiny s 10. ročníky jsou skvělé. Většina jich umí trochu lépe anglicky, takže se spolu pobavíme více. Disciplína je tam úplně o něčem jiném. Pamatuji si na jednu z prvních hodin, kdy jsme se bavili o super hrdinech.
Víte, kdo je super hrdina pro mladé Kolumbijce?
Rodiče. V pár případech sourozenci. Pak také učitelé, policie, doktoři. Přísahám, že ani jeden z těch asi 200 studentů nezmínil supermana, spidermana…uvědomují si, jak je těžké být rodič a jsou vděční za to, co mají. Byla jsem dost dojata.
Hodí se zmínit, že je tady většina věřící a víra je pro ně důležitá. Je úplně normální, že se na začátku hodiny modlí a děkují bohu.
Byli celkem v šoku, když jsem řekla, že nejsem věřící. Někteří studenti mi nabídli, že si o tom můžeme „popovídat“. 😀
PS: Abych odpověděla na mou otázku – práce snů nebo noční můra?
Je to boj, ale stojí za to ho bojovat. Někdy je to na nic, připravíte si skvělou hodinu, ale nic nejde podle plánu. Ale snažím se se z takových situací poučit a prostě jít dál. Pracuji po boku skvělých učitelů, kteří si mé přítomnosti váží. Věřím, že má smysl, že jsem tady. Jedna důležitá věc..nejsou špatné a dobré třídy, je to o učitelích..buď to v sobě máte a zvládnete to, nebo ne. 💛💙💕
