Vietnam na motorkách

Blížil se prosinec a tím pádem i mé měsíční pracovní volno. Odpočítávala jsem dny, kdy za mnou do Vietnamu dojedou rodiče a i s dalšími přáteli se vydáme na putování na motorkách. Zajímá vás, jaké to je sjíždět Vietnam na motorkách? Jaká dobrodružství vás můžou potkat? Pojďme na to.

Rodiče cestovali asi týden beze mě a to z Hanoi, přes krásný Ha Long Bay, do toho se projeli na kolech ve vesnici Mai Chau, pak se pomodlili v Bai Ding Pagodě, projeli na loďkách kouzelný Ninh Binh, vydali se na královské hrobky do Hue, obdivovali Mramorové hory u Da Nangu a pak dojeli nočním vlakem do Nha Trang, kde na ně už čekali motorkáři. S nimi se vydali v strašné kose, mlze a dešti do super místa v horách, a to Da Latu.

Da Lat „město věčného jara „

Vietnamci Da Lat milují, je tam celoročně příjemné klima (proto se mu také říká „město věčného jara „. A celkově je to nádherné město, obklopené přírodou, horami, vodopády, kávovými políčky… Město bylo „objeveno“ francouzskými kolonialisty v 19. století, ti si tam začali stavět horská letoviska. No a tento vliv je stále znát, najdete zde krásné vily, spoustu květin, stromů…

Da Lat je prý také nazýván „malá Paříž“.

Pokud se do Vietnamu chystáte, určitě se v Da Latu zastavte, stojí to za to. Jen pozor na počasí, občas zaprší a dokáže tam být pěkná zima. 

Vietnam na motorkách

Na příštích asi 5 dní jsme měli domluvené cestování na motorkách – ve Vietnamu si buď koupíte/ půjčíte motorku (jestli máte řidičák nikoho nezajímá), na které se vydáte vzhůru dobrodružství, nebo se domluvíte s místními řidiči – ti vás buď povezou jako spolujezdce, nebo si budete řídit sami s tím, že oni vám budou dělat jakože průvodce – vezmou vás na zajímavá místa, vysvětlí místní tradice a vlastně se domluvíte, jak by to mělo celé probíhat.

Hodně lidí dává přednost jízdě bez průvodců, což má samozřejmě taky své kouzlo, ale z vlastní zkušenosti určitě doporučuji si aspoň na 2 dny tento servis připlatit. A sjíždět celý Vietnam autobusem nestojí za to..

Já se v Saigonu rozloučila s mými dětmi a kolegy a vydala se za naší skupinou do Da Latu. Hned co jsem ráno doletěla, jsme se všichni poskládali na motorky, moji rodiče a známí jako spolujezdci, já si řídila svoji..Měli jsme před sebou spoustu dobrodružství..a těch věcí, co jsme za celou tu dobu zažili..Už si ani všechno nepamatuji  

Den 1 – výjezd z Da Latu

Už jak jsme vyjížděli z Da Latu jsem si připadala jako v jiném světě…V Saigonu jsem poslední měsíce celkem dost makala, takže nemuset plánovat hodiny byl úžasný pocit..a ta příroda kolem je dech beroucí.

Dalat Coffee Plantation (Me Linh Coffee Garden)

Zavítali jsme na kávové plantáže, kde nám jeden z řidičů dopodrobna vysvětlil, jak to s tou kávou vlastně je, podělil se s námi o historku o koze (nebo krávě????) z Afriky, ve které farmáři objevili kávu tak, že jejich kozy nebo krávy pojídaly kávové plody a byly pak strašně aktivní…nebo něco na ten způsob 😆 Dále jsme viděli cibetky – zvířátka, která se mimo jiné živí plody kávovníku, a z jejich trusu se vybírají zrna kávy a z nich se pak káva dělá ..přikládám foto pro ilustraci. Já si dala kávu normální, ale výbornou a všichni jsme se kochali krásným výhledem na kávové plantáže. Dokonce si k nám přisedl malý vietnamský chlapec a super angličtinou s námi začal konverzovat.

Továrna na výrobu hedvábí – Silk Factory (Cuong Hoan Silk)

Posilněni kávou jsme zase nasedli na motorky a příští zastávkou byla továrna na výrobu hedvábí. Tady nám zase jiný z řidičů udělal výklad o tom, jak celý proces probíhá a také se na vše máte možnost podívat – od larev bource morušového, po jeho kukly a jejich následné rozmotávání, čímž pak vyniká hedvábí.

Sloní vodopády – Elephant Falls  (That Voi)

Podívali jsme se také na Sloní vodopády – sloní proto, že vypadají jako hlava slona.. Místo je to moc krásné, jen teda pozor, strašně to klouže 😂 (zvláště pokud jste v barefootových botech 😅). K vodopádům se dá dojet na motorce nebo z Da Latu autobusem…

Dále jsme si po cestě udělali zastávku na polích marakuji (marakuje?), pokud neznáte, tak výborné tropické ovoce, tady strašně levné, pravidelně si jej dávám ráno do kaše. Už se začalo trochu stmívat, ale my se ještě stihli podívat na rybářskou vesnici..o které taťka prohlásil, že by se mu tam líbilo na chvíli bydlet..nebo něco na ten způsob, že tati 😂 Já jeho nadšeni tolik nesdílela, protože představa švábu a kdo ví čeho ještě a nemít před tím kam utéct..ehm, ne děkuji (posuďte podle fotek).

Jezero Lak – Lien Son town, Dak Lak province

Nakonec jsme dorazili ke slonímu jezeru Lak..už teda byla tma, dost foukalo, ale den ještě nekončil, jelikož Vietnam hrál nějaký důležitý fotbalový zápas s Indonésii!!! I s řidiči jsme vyrazili do místního podniku na večeři a fandit. V téhle oblasti se moc turistů nenachází, takže jsme měli pravý autentický zážitek. Vietnamskou výhru jsme náležitě zapili a vydali se zpět na ubytování a nabrat síly na další den.

Den 2 – přes kaučuk do džungle (Dak Nong)

Následující ráno jsme měli nádherný výhled do okolí – krásná příroda, vodní buvoli, sloni..ještě nějací ti dinosauři a bylo by to jako v Jurském parku 😆

Naplněni bagetou (francouzský vliv?) jsme opět vyrazili na cestu. Přeji každému zažít takovýto Vietnam..být ztracený někde v horách, mezi rýžovými políčky, užívat si totální klid a volnost. Na motorce si také zastavíte, kdy potřebujete, zajedete si, kam chcete. My během našeho putování potkali úplné minimum turistů, vlastně skoro žádné a to je super. Motorkáři nás vzali na místa, kde se cizinci moc nedostanou. Samozřejmě není nic špatného na tom přejet nějaké úseky vlakem/autobusem, ale Vietnam je na „road trips“ úplně dělaný. Po cestě jsme stihli vylézt na Sloní horu, kde opět foukalo, že jsme museli lézt jako mravenci, ale byl tam krásný výhled.

Kaučukové plantáže

No a naši řidiči nás dokonce vzali na kaučukové plantáže a ukázali nám, jak se přírodní kaučuk získává. Na začátku máte stromy – kaučukovníky, tyto stromy se musí správně nařezat a pak z nich vytéká bílá tekutina, což je vlastně surový kaučuk – latex. No a tato tekutina se sbírá a následně zpracovává až na gumu.

Zní to zajímavě, ale je to neskutečná práce. Snažila jsem se k tomu dohledat nějaké informace z historie, a tyto stromy byly prý první „objeveny“ v jižní Americe, poté byly dovezeny do Vietnamu francouzskými kolonialisty v roce 1878, ale začalo se dařit až těm dovezeným z Indonésie a pár let nato nastala pro místní lidi tyranie, kdy se stali doslova otroky kolonialistů. Jeden z našich řidičů v jedné etapě svého života tuto práci musel dělat a nám všem bylo jasné, že to muselo být peklo. Jinak dnes jsou Thajsko, Indonésie, Malajsie, Vietnam a Indie největšími producenty kaučuku na světě.

Oběd v džungli Dak Nong

No a pojďme zpět k něčemu veselejšímu. Celá naše banda se vydala na místní trh nakoupit jídlo na speciální událost. Řidiči nám doslova vařili oběd v džungli. Zažila jsem to s nimi už 3 roky nazpět, kdy nás s holkami na ono místo vzali poprvé a byl to jeden z nejlepších zážitků. No a ještě k těm trhům..naše české muže si tam prý málem nechali, jak se místním dámám líbili 😃 No bělochy zde každý den nevidí. Naloženi nejrůznějším jídlem jsme se vydali do geologického parku Dak Nong, neboli džungle, jak tomu říkám já. 😃

Mezitím co my jsme se vydali na obhlídku vodopádů a dech beroucí přírody, naši řidiči si nasbírali klacky a bambusy a začali nám dělat jídlo. Když bylo vše připraveno, poskládali jsme se na zemi a na palmových listech měli výbornou hostinu – rýže, zelenina, houby…dělané v bambusu..do toho nějaké maso..no, ale té rýži se nic nevyrovná. I když nejíte maso jako já, nebudete o hladu, řidiči myslí na vše 😅

Najezeni (a vykoupaní) jsme se vydali na úplně super ubytování, které bylo hned vedle (nebo součástí parku?)..Já jsem ovšem vyfasovala nejvíc top domeček ve tvaru kokosového ořechu, vedle řeky s vodopádem. Za mě 20 bodů z 10.

Zapomněla jsem se zmínit, že mi během cesty začala nějak blbnout motorka..Kluci si s tím nevěděli rady, v servise jim taky neporadili, tak jsem ji našla další ráno do posledního šroubečku rozloženou (nakonec to stejně nepomohlo 😅)

Den 3 – boj s větrem až do Bao Loc

Před snídani jsme se stihli projít ke krásným vodopádům, kde Anička ztratila klíče od pokoje 😂 Dnešní den bylo v plánu ujet kolem 200 km, což v těch místních a horských podmínkách není vůbec málo. Bohužel, hned co jsme vyjeli mi dojela motorka, takže jsme strávili hodinu u cesty, kde se hoši snažili na něco přijít. My mezitím obdivovali pojízdné květinářství (rozuměj motorka naložena asi milionem květin – jak to ti lidi dělají, absolutně nechápu).

Pepřové plantáže

Během dne jsme měli zastávku na pepřových plantážích, odpoledne nás ale kromě větru dostihla i strašná zima. Měli jsme poslední zastávku někde ve vesničce na konci světa, kde jsme nakoupili vody a řidiči se navlékli (nojo, věděli, do čeho jdou) a ve tmě jsme se vydali směrem do cíle.

Sebevražedný úsek 

Pro mě to byl asi nejtěžší úsek, protože jsem absolutně necítila ruce a ani zbytek těla 😃 Do toho tma, cesty samozřejmě osvětlené nejsou – a jsou v děsném stavu, všude štěrk a díry, takže vážně musíte dávat bacha (den předtím jsem do štěrku najela a sletěla, ale nic se nestalo, jen se mi zabořila kola). Jako bylo to super adrenalinové dobrodružství, ale vážně zkouška ohněm. A nejlepší bylo, když jsme začali potkávat více motorek a traktorů, jenže! Oni vůbec nesvítili, nebo třeba jelo nějaké velké vozidlo a mělo jen jedno světlo, takže to vypadalo jako motorka…no prostě šílené. A pak jsme viděli traktor, který neměl ani to jedno světlo, ale pán, co ho řídil, měl v ruce mobil a něco si na něm dělal. Takže asi tak…

Noc jsme strávili v Bao Loc – město v Centrální vysočině. Tato oblast je známá čajem, který se tady pěstuje.

Den 4  – přes čajové plantáže do Mui Ne

Poslední den na motorkách jsme vyjeli do polí – na ony čajové plantáže. Řidiči nám dopodrobna popsali, jak se takový čaj pěstuje a sbírá. Dokonce jsme potkali místní, kteří čajové lístky sbírali. Pamatuji si, že 3 roky zpět jsme si s holkami pár listů nasbíraly a udělaly si z toho čaj.

 Dračí ovoce

Už jste zkoušeli dračí ovoce? Jeden z kluků pochází přímo z farmy dračího ovoce, tak nám dal výklad o tom, jak to na takových farmách chodí a kolik je s tím práce. Samozřejmě jsme jej taky ochutnali – jsou dva druhy, buď je vevnitř bílé, to mi tolik nechutná, nebo tmavě růžové/fialové – to miluju 😂 To tmavé se pěstuje na jihu od Saigonu – v deltě Mekongu, neboť jsou tam na to lepší podmínky. A je dražší než to bílé, protože je náročnější na pěstování.

Písečné duny Mui Ne

Cílem naší cesty bylo Mui Ne, moje oblíbené „beach town“. Zastavili jsme se ještě na písečných dunách, máte na výběr ze dvou – bílé a červené. Já na těch červených byla minulý rok s kamarády, ale pokud vám můžu dát radu, nechoďte tam během toho největšího pařáku..my se tam málem usmažili, kolem hlavy si vázali ručníky, ale bylo to super. S naší skupinou jsme dojeli na bílé duny, kde si naši a známí zaplatili projížďku po poušti džípem, ale stálo to prý za houby..nojo, byli jsme zpět v turistické oblasti..

Závěrečná hostina

Motorkářskou výpravu jsme zakončili neskutečnou hostinou v hotýlku přímo u moře (místo patří „šéfovi“ motorkářů), kdy stoly doslova přetékaly jídlem a my později přetékali také alkoholem. Dokonce jsme poprvé slyšeli pořádně mluvit dva z řidičů, kteří normálně moc výřeční nebyli. 😊 Byla to úžasná noc a myslím, že nám všem bylo trochu líto, že to naše dobrodružství na dvou kolech končí.

Já se v Mui Ne ještě na dva dny zdržela, jelikož zbytek skupiny se vydal směrem Saigon a na deltu Mekongu, kde já už jsem byla dvakrát (ale je to tam suprový). Pak jsme se potkali zase v Saigonu, povyprávěli zážitky a naši a známí další den letěli do Česka a já zase na Bali. Ale o tom jindy. 

Kdyby jste se do Vietnamu chystali, ozvěte se a já vám dám kontakt na ty motorkáře. Byla to moje druhá výprava s nimi a pokaždé mám jen super zážitky. Takových agentur můžete sice ve Vietnamu objevit stovky, ale ne všichni jsou tak fajn a profesionální, jako Easyrider Mui Ne a Da Lat. Znám se s nimi osobně a na sto procent je všem doporučuji.