Jaké to bylo navštívit Vietnam jako turista a jaké to je tady žít? Potřebujete mít k řízení motorky řidičák nebo to zvládnete i bez něj? A na co si dát pozor? Jak se bydlí v Saigonu, nejvíce zalidněném městě Vietnamu? Jaké to je učit vietnamské děti angličtinu?
Vietnam jsem navštívila poprvé v roce 2016 jako turista..a mělo to na mě hodně velký dopad – bylo to poprvé, co jsem byla nejenom v Asii, ale dostala se mimo „civilizaci“ – do džungle, do tropů, ale hlavně jsem si pořádně uvědomila, že ne všichni lidé mají takový luxus jako jídlo, pití a střechu nad hlavou. Vždy jsem si toho byla vědoma, ale ono je rozdíl to cítit na vlastní kůži. Pamatuji si, jak jsem se vrátila domů a měla chuť se zbavit většiny oblečení a zbytečností. Byla jsem doslova v šoku, kolik věcí máme a na co vlastně?! Na druhou stranu jsme si už tehdy tuto zemi zamilovala – ta příroda…a ta káva! Jestli si myslíte, že na kávu do Kolumbie, vyvedu vás z omylu. Vietnam má tu nejlepší kávu, co jsem kdy pila. Za 12 korun!!! 😀
Po návratu z Kolumbie jsem neměla vůbec tušení, co se mnou bude. Vydala jsem se dokonce do Brna na Emirates Open Days, kde jsem prošla castingem na letušku a dostala se až do finálního kola 10 lidí. Vůbec jsem to nechápala, jela jsem tam úplně spontánně a nic od toho neočekávala. Všechny slečny (a chlapci) byli oblečení jako stewardi, já byla v sukni a triku. Nakonec jsem však neprošla pohovorem, který se dělal o pár dní později. Asi tuším, co jsem řekla špatně, ale díky bohu za to. Tohle není cesta pro mě. ( Ale kdyby někoho zajímalo, jak to probíhalo, ozvěte se, dám tipy 😂)
Práci ve Vietnamu jsem si našla ještě před odjezdem přes Internet v jedné z největších vietnamských jazykových akademií.
Opět jsem si sbalila svůj starý cestovní kufr, který jen čekám, kdy se rozpadne..(už jsem ho jednou zašívala na letišti jehlou, ale je tak prostorný a lehký, tak ho přece nevyhodím) a vydala se z Prahy přes Moskvu do Ho Či Minova města (neboli Saigonu).
Čínské polívky a zeleninové závitky
První dva tři týdny byly celkem náročné, nebudu vám nic nalhávat. Měli jsme intenzivní týdenní školení, do toho hledání ubytování a všemožné vyřizování..navíc to jídlo!! Vietnam má přece výborné jídlo, nebo ne? No, ano..ale my měli zajištěné ubytování v hotelu, kde byla každý den na snídani polívka a sedmý den už mi lezla i ušima. (Zase jsem byla ráda, že jsme vůbec nějakou snídani dostali.) Já nejím maso a v hotelu se samozřejmě vařit nedalo a s tím vším stresem kolem jsem neměla vůbec čas hledat vegetariánské restaurace.
Žila jsme na čínských polívkách a zeleninových závitcích 😂 Nebylo to tak zlé, spíš komické.
No a jaký teda Vietnam je? Po skoro roce a půl se už na vše dívám úplně jinak, než když jsem tu byla jako turista. To jsem byla z každého zážitku úplně hotová. Teď je málo věcí, co mě vyvedou z rovnováhy. Ono asi i rok ztrávený v Kolumbii udělal své.
Doprava ve Vietnamu
V Kolumbii jsem byla zvyklá jezdit s mototaxi – motorka jako taxík a byla jsem mile překvapená, že tady existuje to samé, dokonce ve vylepšené verzi. V Kolumbii jsem se musela postavit na kraj cesty a mávat na kohokoli, kdo byl na motorce a usmlouvat s ním tu nejnižší cenu. Vietnam má na to aplikaci – Grab😃😃😃 Díkybohu, protože vietnamsky umím jen děkuji. Pokud se chystáte do Vietnamu, určitě si tuto aplikaci stáhněte. Je to jako Uber – levnější než taxi a máte možnost si zavolat motorku, auto, objednat jídlo, nakoupit…
Po prvních pár dnech jsem si však uvědomila, že pokud tady chci žít, musím si koupit svou vlastní motorku/skútr. (tragická veřejná doprava, volnost dostat se kamkoli potřebuji). Tak se tedy stalo. Ještě bych se asi měla zmínit o tom, jak šílená tady ta doprava je. Asi každý, kdo navštíví Asii, je první šokován nejen neexistujícími pravidly, ale že jezdit se dá na čemkoli, kdekoli (dokonce můžete mít motorku zaparkovanou v obýváku místo sedačky), na motorce se dá převézt kdeco, ano, od 5 členné rodiny po zvířata, matrace, skříň..
V Saigonu je ta doprava obzvlášť crazy. Žije zde asi 9 milionu lidí!!! Plus cizinci.
Řidičák ve Vietnamu?
Ve Vietnamu si můžete koupit nebo půjčit motorku bez toho, aniž byste řidičák vlastnili. Pokud vás zastaví policie, tak je to sice trochu problém, ale většinou jim dáte peníze a jedete dále. Pozor si musíte dát v turistických oblastech (jako třeba Mui Ne), kde policajti doslova čekají, až pojede cizinec, aby ho zkasírovali. Také pozor na helmy – ve Vietnamu je povinnost mít helmu (pokud uvidíte miminka a děti bez helem – platí to až od 6 let…hodně lidí prý věří, že dětem by helma zdeformovala mozek..nebudu se k tomu nijak vyjadřovat)
Větší problém by byla nehoda, bez řidičáku vám žádná pojišťovna nic neproplatí. Pokud ovšem řidičák chcete a máte aspoň svůj český na auto, tak se tady dá celkem jednoduše dodělat. A jestli už řidičák na motorku vlastníte, tady vám ho bohužel neuznají, ale zase si ho můžete nechat převézt.
Má první motorka
Motorku jsem zkoušela řídit pár let zpátky na vesnici s mým bývalým😂. Takže zkušenost žádná. Moje příprava na řízení vypadala asi tak, že mě můj bývalý spolubydlící vzal večer ven a nechal mě chvíli řídit….další den jsem se vydala do nejbližší garáže a snažila se vypadat, že o tom něco vím. 😂 Pan mechanik mi něco vybral a já to jela s hrůzou v očích otestovat 😅 Nakonec mi během dvou týdnů prošly pod rukama si 4 motorky než jsem si našla tu svoji. Hned první den jsem byla úplně na prášky, protože jsem ani za boha nemohla nastartovat.
Nikdo mi neřekl, že musím držet brzdy, když startuji…nebo že musím mít zvedlý stojan, jinak to nenastartuje..haha
Víte, jak máte tu kontrolku, která vám ukazuje, kolik máte benzinu..Tak já jsem si myslela, že když to ukazuje, že mám plnou nádrž, tak ve skutečnosti ji mám prázdnou a naopak..Nechápu proč..Dopadlo to tak, že mi jeden den motorka prostě zastavila a už nenastartovala. Dotáhla jsem ji ke kraji cesty a snažila se někomu vysvětlit, co že se mi jako stalo a co mám dělat. Jedna paní to pochopila a někoho zavolala a ten mi dovezl benzin v plastové láhvi…o tom, že se mi to samé stalo ten stejný den v noci, kdy byly všechny benzinky zavřené, ale odnikud se vynořil mladý muž, vylil vodu ze své bandasky a dovezl mi zdarma benzin, se raději zmiňovat nebudu…
Teď už jezdím bez problému a naprosto to miluju.
Dokud tady nezačnete sami řídit, tak si musíte myslet, že sednou zde na motorku (nebo nedejbože do auta) je sebevražda. Neexistující pravidla, šílený provoz, cesty v katastrofálním stavu…první dny na mě doléhala panika v místech, kde bylo motorek jak mravenců, nedalo se nikam zabočit, ve vedlejším pruhu kolem mě projížděly mega náklaďáky troubící snad každou sekundu…Ale jakmile se do toho dostanete, tak je tu super. Hlavně to, že se nemusím stresovat ze značek a předností 😄
Prostě nějak jedete s davem, pokud chcete zabočit tak troubíte jako blázni, aby ostatní věděli, protože na blinkry se tady nehraje..
Ale prosím vás, pokud jedete do Vietnamu jako turista a máte v plánu si motorku/skútr půjčit..dávejte pozor. Stačí tady vejít do hostelu a vidíte mladé lidi různě ofáčované, polámané..Můžete být dobrý řidič, ale:
- cesty jsou v katastrofickém stavu – díry, štěrk..já sama jsem už na štěrku uklouzla. Hrůza
- neexistují přednosti a pravidla – pokud očekáváte, že vám někdo dá přednost, protože jste na hlavní nebo nevím co..Ne, nedá. Blinkry se nedávají, místo toho se troubí, ukazuje rukou nebo nic.
- Je normální zastavit uprostřed té největší tepny a dělat bůhví co. Nikdo se nebude rozčilovat, tak vy taky ne. A nesejměte je.
- Pokud pojedete večer někde mimo město..good luck. Lidi nesvítí. Tak ať vás nesejme nějaký traktor
Práce a život v Saigonu
Jak už jsem se zmínila, pracuji pro jednu jazykovou akademii – učím tam angličtinu děti co mají 3-4 roky až po dospělé. A navíc ještě docházím na státní základní školu – tam to úplně miluji – je to téměř to samé jako v Kolumbii – třídy s 50 dětmi, jen černá tabule a křídy (bez umyvadla a vody jste po 5 minutách jako prasátka), bez klimatizace, ale je to tam super. Hodně lidí tady si na tyto školy stěžuje, protože ono to není jen tak..já se po 3 hodinách cítím a vypadám, jako bych vyběhla na Sněžku. Ale ono to za to stojí.
Bydlení
No a co se týče normálního života a ubytování..první rok ve Vietnamu jsem strávila v Saigonu – žije zde obrovská komunita „expats“ (cizinců žijících v zahraničí), což je úplně super – máme tady různé distrikty a každý je trochu jiný – centrum, které je pro turisty, kde normálně vůbec nechodíme. Potom jsou místa, která jsou více poevropštěná a poameričtěná – mezinárodní podniky, anglicky mluvící obsluha..Navštívil mě kamarád z USA, který normálně žije v Číně a nevěřil, kolik amerických restaurací a podniků tady máme.
Většina cizinců a bohatších lidi bydlí v rezidencích – většinou vysoké budovy, někdy skoro mrakodrapy s bazény, restauracemi a všemožným luxusem.
Nebo máte nižší budovy, které jsou o něco levnější. No a nebo pak si můžete pronajmout/ koupit normální dům. Já první půl rok bydlela v jedné luxusní rezidenci, kde jsme měli 2 bazény, 2 posilovny, supermarkety..ale bydlela jsem v apartmánu s jedním párem. Dalo se to přežít, ale bylo načase mít více soukromí. Přestěhovala jsme se jen o kousek dál do domu, kde jsme bydlely 3 holky. Náš dům byl obrovský, rozdělený na 3 patra, každá jsme měla svůj pokoj, terasu, balkon..soukromí.
Jen nám venku občas hrála děsná vietnamská hudba a sem tam přeběhla nějaká krysa a švábi jsou ve Vietnamu skoro domácí mazlíčci. Ale člověk si zvykne na hodně věcí. (Nesnáším šváby).
Potom máte distrikty, které jsou úplně vietnamské. Třeba moje akademie byla úplně mimo všechno, žádné turisty tam nikdy nenajdete. Vždy, když jsem si vyběhla pro kafe nebo jídlo, tak se na mě všichni nevěřícně koukali. Vůbec nechápali, co tam dělám. 😂😂😂
Dnes už bydlím u moře, v Nha Trang. Život je tady zase úplně jiný. O tom ale jindy.
