Jak je to s tou papájou?
Jedna z prvních vět, kterou Vám Kolumbijci jakožto cizinci řeknou, je „No dar papaya“. Doslova to znamená: Nedat papáju. Ve skutečnosti to znamená: Nedej nikomu příležitost, aby tě jakkoli zneužil: nechoď sám ve tmě, když si můžeš vzít taxi, nenos u sebe nic cenného, nechoď do nebezpečných čtvrtí, nevytahuj mobil na ulici..nebo taky nejezdi malou a pochybnou autobusovou společností a raději si počkej na normální autobus… 💦🌴🌞🌊
Město, kde jsem v Kolumbii bydlela, bylo v horách, kde sice vedro bylo na denním pořádku, ale o Karibiku jsme si mohli nechat jen zdát. Když se podíváte na mapu, tak Valledupar je od pobřeží relativně kousek, nějakých 150 km vzdušnou čarou, ale dělí nás hory a z částí pohoří Sierra Nevada de Santa Marta. Mimochodem, Sierra Nevada byla vyhlášena za národní park a rezervaci UNESCO a nejvyšší místa (5 775 m n. m) jsou stále pokryta sněhem (!!!).
A co to znamená? Že se musíte kodrcat 4-5 hodin (v lepším případě) do Santa Marty, což je nejbližší destinace u moře. Dá se zůstat v SM, je to hezké město s turisty..nebo můžete pokračovat dál na krásnější pláže, do hor, do měst jako Cartagena, Barranquilla..
Ono dojet do té Santa Marty je docela úspěch, nikdy nevíte, co Vás během těch pár hodin může potkat 😆
Máte na výběr z více autobusových společností: každá z nich Vám nabídne jiný zážitek 😃
Máme tady dvě velké společnosti, na které je lepší si rezervovat místa a navlíknout se jako na Sibiř. Pojedete sice relativně velkým a pěkným autobusem, ale kosa je tam jako v mrazáku. Takže dlouhé kalhoty, mikina, šála, deka a pokud cestujete více jak 5 hodin, doporučuji spacák. Vážně. A vitaminy..ono přechod z 40+ ℃ do ledničky není nic příjemného.
O zábavu budete mít tak jako tak postaráno. Cestujete sami? Nebojte se, oni se s vámi seznámí. Tady se k sobě všichni chovají jako staří známí. Pokud si myslíte, že se prospíte, vezměte si špunty do uší. Už jsem zmiňovala, jak Kolumbijci milují drama, že ano. No, naštěstí žádné telenovely v buse nejedou, ale ty nejšílenější akční filmy: scénář je většinou stejný –
Někdo přepadne autobus (!!), honička, střílení, zničená auta, krev..no a nebo si pojedete stále dokola Rychle a zběsile 😄 Kolumbijci to milují.
CESTA DO RÁJE?
Ale upřímně, tohle je ta lepší varianta. Jednou jsem tak byla domluvena s dvěma kamarádkami ze Slovenska, co taky žily v Kolumbii, že se potkáme v Santa Martě a pojedeme spolu do národního parku. No kulové bylo. Z Valleduparu jsem měla vyjet prvním autobusem kolem 4 ráno, ten mi bohužel ujel a další jel až v 7 hodin. Kdybych byla do těch 7 počkala, udělala bych lépe.
Na kolumbijském autobusovém nádraží je to jako na Václaváku. Lidi lítají sem a tam, řidiči pořvávají.
Když jsem se zoufale odplazila od okýnka bez lístku, jako supi se na mě slétli ostatní řidiči. Potřebovala jsem dojet co nejdříve do cíle a nějaký řidič mi řekl, že vyjíždí 5:30.
- A já: A v kolik budeme na místě?
- Řidič: Za 4 hodiny slečno..
No jasně 😆😆😆Ale co jsem měla dělat, že jo. Pan řidič mě zavedl k autobusu a mi bylo mi hned jasné, že jsem v průšvihu.
Tak tedy nastupuji do takového mini autobusu, vevnitř úplně tma, tak jsem se zarazila, jestli tam vůbec mám jít, ale viděla jsem v dálce sedět nějakého pasažéra. Tak si říkám, no super, můžu se rozvalit na dvě sedačky, když tu nikdo není. Přistoupil už jen jeden kluk a jedem. Paráda, pohoda, lahoda. Jedeme asi 5 minut a zastavujme. Stojíme 20 (!!) minut a nastupují další lidi. Jedeme dál. Po dalších 5 minutách stojíme na parkovišti a nastupují další lidi. Vedle mě si sedla skupina nějakých profesorů, ale ne všichni mají místo na sezení, takže lidi stojí v uličce (bezpečnost? haha).
Stojíme asi půl hodiny, mezi tím autobusem prochází prodavači kávy, jídla a nevím čeho všeho – ráno se vším všudy.
Zase tedy vyjíždíme, už úplně plní a ten …řidič zase stojí a čeká až naskočí další slečna. No mě trefí. Takže naše cesta vypadá následovně: Jedeme 5 minut a stojíme 15, lidi nastupují a vystupují.
Jedou s námi slepice, psi a nevím, co ještě. Nastupují a vystupují prodavači a všelijací šarlatáni, kteří vám rozdají zboží a pak o něm básní, jak je to úžasné. Umírám.
Zvědavý dědek
No a třešnička na dortu přišla v polovině cesty, kdy si ke mě přistoupil nějaký starý děda, který ne jenomže smrděl, ale asi nikdy v životě neviděl gringu (cizinku) a celou cestu seděl vytočený na mě a civěl. Já první dělala, že tam není a koukala z okna. 😆😆😆
Děda: sedí vytočený na mě a civí.
Já: ignoruji a koukám z okna
Děda: šťouchnutí do ramena
Já: otáčím se
Děda: kjdsfkshflidsahfls
Já: (wtf? ehm, tedy)..omluvám se, nerozumím.
Děda: sljfljflojgfdsnlojgl
Já: (co po mě chce???Asi jméno?) představuji se
Děda: sajeoiujorefojl
Já: (vogo, to španělština fakt není, ale třeba se ptá odkud sem) říkám, odkud jsem
Děda nechápe. Asi o Česku slyší poprvé (to chápu)
Já: (snad už dá pokoj) omluvím se, že mu nerozumím a pokračuji v dívání se z okna 😆😆😆
10 sekund svatý klid
Děda: Další šťouchnutí
.. zas mu absolutně nic nerozumím, mluví fakt strašně..Ale mu to asi nedochází a pokračuje. No lidi zachraňte mě. Nevím, jestli se smát nebo brečet. Ten děda evidentně nikdy s žádným cizincem v kontaktu nebyl. Kdyby aspoň tak nesmrděl. A kdybychom už tak neměli asi tisíc hodin zpožděni. Děda je asi 2 minuty ticho, tak jsem si oddychla, ale bože zase něco chce.
Děda: Vytahuje papír a jestli mu dám číslo 😂😂😂
Já: Ne.
Děda: Tak adresu.
Já : No to určitě.
Už ho začínám fakt ignorovat a vytahuju mobil a píšu holkám, že to dnes ruším, protože jsme v nějaké ***** a ať jedou beze mě.
Děda vystupuje
Po 158 hodinách jsme se slepicemi a nechci vědět s čím vším dojeli na místo. Haleluja.
Kam ze Santa Marty?
Možností je hodně:
- Tayrona National Park – někdo jej popsal jako mini Jurský park…je to kouzelné místo. O něm někdy jindy.
- Palomino – něco jako vesnice s různými hostely a pláží..velmi oblíbené.
- Costeño Beach – la Brisa Tranquila – místo úplně odřízlé od civilizace, přímo na pláži a je to ráj.
LA BRISA TRANQUILA
Spát můžete buď v soukromí v různých slumech a chýších, v „dormu“, kde sdílíte prostor s dalšími lidmi nebo jen tak v síti. A moskytiéra je samozřejmostí.
Za asi 180 Kč se můžete ubytovat v tomhle krásném hostelu, s úžasnou obsluhou, kávou/čajem stále k dispozici, skvělou nabídkou čerstvých jídel no a o prostředí ani nemluvím.
Nesnáším přeplněné pláže..Celkově lidi na pláži jsou zlo. Do žádné turistické destinace, kde si musíte platit za lehátko a slunečník, kde kolem vás řvou a pobíhají lidi, mě už nedostanete. To si můžu rovnou zajít na koupák ve Vřesině 😂 Ale co naprosto miluju, jsou prázdné písčité pláže..nebaví mě ležet a opalovat se..najdete mě v moři, nebo budu cvičit jógu, spláchnutá vlnou. 🌊🌊🌊
Jak je svět malý..v Kolumbii jsem našla dvě úžasné kámošky, holky ze Slovenska
Tak to by bylo ode mě dnes vše..užívejte života a NO DES PAPAYA.
