KOLUMBIE – EKVÁDOR – ČESKO
Jaké to je projet celou Kolumbii až do Ekvádoru autobusem, stát v nekonečné zácpě v horách, pěšky přejít hranice do Ekvádoru, potkat imigranty z Venezuely, sedět vedle kovboje, a mnoho dalšího…ČTĚTE!!! 😊😊😊
Loučení s Kolumbií
Za chvíli to budou dva roky, co jsem se rozhodla odjet z Kolumbie. Není dne kdy bych na tuto zemi nevzpomínala.
Červen 2018
Školní rok se nám v Kolumbii pomalu blížil ke konci a stejně tak i moje smlouva s ministerstvem. Měla jsem v plánu v Kolumbii ještě nějaký ten pátek zůstat, a proto jsem asi měsíc lítala po soukromých školách a hledala práci. Ze začátku to bylo super, poznala jsem tolik krásných škol – aneb zase jsem na vlastní oči viděla tu propast mezi chudými a bohatými. Je to jako jiný svět – soukromé školy mají snad vše, co mladí lidi potřebují (i blbý toaletní papír, který jsem si musela nosit do své školy), ale hlavně možnosti, ke kterým se mojí studenti budou dostávat stěží.
Z pracovních pohovorů jsem měla neskutečný zážitek. A vše jsem to zvládala ve španělštině!! Některé školy po mě chtěly, ať učím ukázkovou hodinu. Byla jsem zrovna na prvním stupni a měla učit dvě první třídy. Jaká byla realita?
Jedno dítě neustále leželo na zemi pod tabulí, dvě holky stříhaly panence vlasy, jeden chlapec různě vykřikoval sprostá slova perfektní angličtinou, další kluk mi bral a schovával různé věci..a slečna vychovatelka si hrála na mobilu.
Ale! Prý jsem byla super 😅 Tady prostě musíte zapomenout, jaké jsou školy u nás..víceméně. Byla to fakt fuška, ale bylo to skvělé..strašně mě to bavilo..
Nakonec jsem se rozhodla vzít jednu nabídku od školy, která se mi fakt líbila a i oni byli nadšeni, že pro ně budu pracovat. Avšak když jsem se tam dostavila o pár dní později, kdy mi měli sehnat všechny dokumenty na víza, dozvěděla jsem se, že mezitím najali další dva učitele a ani se neuráčili mi dát vědět..A to byla pro mě poslední kapka..Školy už byly v tu dobu kvůli prázdnin zavřené a já toho měla plné zuby 😃
Odjela jsem do ráje ke Karibiku a koupila si letenku z Ekvádoru domů.
Nakonec jsem se sbalila a vypadla na týden na pláž a rozhodla si koupit letenky z Ekvádoru do Prahy! A udělat ve svém životě zase změnu. Nejlepší na tom je, že o mém plánu věděl jen můj bratr a teta..haha. Celá rodina mě čekala až na Vánoce…
No a jaký byl plán? Sjet celou Kolumbii až do Ekvádoru autobusem..tak pojďme na to:
Čtvrtek 28.6. 2018
Valledupar – Cali
Kufr sbalen. Poslední loučení. Pocity zvláštní, přece jenom opouštím místo, které jsem skoro rok nazývala domovem..Ale jsem natěšená. Měla jsem jet 20 h autobusem ze severu Kolumbie skoro na jih do Cali – město, které žije salsou!
Cali – město, které žije salsou!
Strávit tam odpoledne, protančit noc s nějakým krásným tanečníkem…no, dopadlo to tak, že jsme strávili 6 hodin v zácpě v horách – ale aspoň jsme byli v Eje cafetero – Coffee region – Armenie, neboli region kávy, odkud se vyváží káva a kakao do celého světa!
Výhledy krásné, ale bylo to peklo..tady se nedělají takové ty pravidelné zastávky po 4 hodinách..za celou dobu jsme stáli dvakrát…
Poté jsem měla strávit noc v Cali a v sobotu ráno se vydat na 12 hodinovou cestu autobusem na jih na hranice s Ekvádorem, přejít hranice a pak je to asi 7 hodin do Quita. A jak to dopadlo?
Pátek 29.6. 2018
Z Cali na hranice Kolumbie/Ekvádor (Ipiales)
plán: noc v Cali výsledek: Cali – Ipiales bus 12h
V 7 večer se konečně dostáváme do Cali a já jsem se rozhodla, že nakonec pojedu nočním autobusem na hranice..Důvod? Zjistila jsem , že hranice mají svou otevírací dobu a zavírají se v 5 večer..Jelikož mi končila víza další den, bylo to moc riskantní. I kdybych vyjela ve 4 ráno, bylo by to pozdě. Nicméně jsem už měla rezervovaný hostel, tak jsem toho využila. Na stanici jsme si koupila lístek na 11h večer a jela jsem si do toho hostelu na chvíli odpočinout.
Z taxiku jsem se snažila zahlédnout ty davy tančící salsu, jak mi to bylo líčeno, ale neviděla jsem ani jednoho tanečníka 😏😄😄
Hostely???
No a personál v hostelu byl tak zlatý, že mě na ty 3 hodiny nechali ubytovat v privátním pokoji a dali mi vajíčka a chleba ať si udělám večeři.
Na cestování mě strašně baví potkávat lidi, protože vždy narazíte na tolik neskutečně zajímavých osobností.
Cestování po jižní Americe nebo Asii není zas tak drahé.
Opravdu nemusíte být milionáři, abyste mohli procestovat svět (pokud si to vážně přejete)
Jen tak pro zajímavost – snídala jsem v hostelu u moře s pánem ze Silicon Valley, který by si mohl z fleku zaplatit ten nejluxusnější hotel..na tom samém místě jsem si četla knížku s filmovým producentem a mohla bych pokračovat do nekonečna..
Prostě jak vidíte ty lidi, za nic na světě byste neřekli, co ve skutečnosti dělají nebo odkud pocházejí..a jste si rovni, nikdo není něco více nebo méně, nikdo si nic nezávidí, nepomlouvá, prostě bych přála každému, aby si aspoň jednou za život sbalil batoh a vypadl. A cestovat sám vůbec není nebezpečné, jak se říká. Třeba taky to, že Kolumbie je jedna z nebezpečnějších zemí. Blbost!!!
Kdo píše takové články bud v Kolumbii nikdy nebyl nebo si právě seděl v tom 5* hotelu. Samozřejmě se věci dějí, ale nemůžete věřit všemu, co vidíte v televizi. To, co na nás valí, je přehnané. A věci se dějí všude, jen kolik je unesených dětí a znásilněných žen u nás každý den..
Po večeři, pivu a fajn konverzaci s lidmi z hostelu jsem se večer vydala zase zpět na stanici, našla svůj autobus a vyrazili jsme na cestu. Nevyspaná, bolelo mě celé tělo, ale hurá za dalším dobrodružstvím. Cesta byla veselá. Zapomněla jsem podotknout, že všechny dálkové autobusy v Kolumbii jsou mrazáky, je v nich neskutečná kosa. Před cestou jsem si musela koupit velkou deku, abych neumrzla. No a v tomhle nočním autobuse jsme dokonce dostali deku navíc.
Už jsem nevěděla, jak si sednout, druhá noc v autobuse není nic příjemného..Navíc dítě za mnou zvracelo…
Sobota 30.6. 2018
Příjezd na hranice Ekvádor – Kolumbie
autobus Tulcan – Quito
Celá naše cesta z Cali na hranice se táhla horami, úzkými cestami, místy deštěm..byla to neskutečná změna po mém životu u Karibiku. A ta zima!! V jednom momentě jsme byli všichni vyhnáni ven, aby se mohlo natankovat (??) a já si říkala, jestli jsem přece jen neměla letět tím letadlem…
Imigranti z Venezuely
Kolem poledne jsme dojeli do města Ipiales – u hranic a od tama jsem se nechala taxíkem dovézt na hranice.
A tam jsem zůstala stát s otevřenou pusou.
Už v taxíku jsme míjeli spoustu lidi plahočících se kolem cesty. Pan taxikář mi vysvětlil, že to jsou Venezuelci hledající šanci na nový život, protože v jejich zemi byla situace v té době tak nesnesitelná, že bylo nemožné tam žít. (Asi to dnes není jiné)
Možná si říkáte, proč se táhnou přes celou zemi na jih do Ekvádoru a proč raději nezůstanou v Kolumbii? ? Já to chápu tak, že Kolumbie už tak má obrovské množství lidí z Venezuely a pro stát je těžké se postarat o své vlastní lidi, natož ještě o další přistěhovalce. Ekvádor, na druhou stranu, měl v té době hranice otevřené a Venezuelci nepotřebovali ani pas, aby prošli přes hranice.
Ale! Minulý rok se situace změnila a Ekvádor začal pouštět do své země pouze ty, kteří mají nejen platný pas, ale také si zaplatili víza.
Tito lidé jsou vážně chudáci..nemají nic, takže je vidíte pochodovat kolem cest, špinavé, hladové.
Dostala jsem se tedy na hranice a prvním krokem bylo projít kolumbijskou imigraci..To, co jsem na hranicích zažila, nezapomenu do konce života.
Přede mnou byly 2 řady: jedna malá, kde stálo pár lidí. No a v té vedlejší bylo lidí asi milion – prý tam denně čekají 10 – 15 hodin.
To nebylo to nejhorší – byli to právě lidé, co přišli z Venezuely, snažící se dostat do Ekvádoru, kde by mohli snad znova začít život. Jsem zvyklá vidět lidi na ulici v hrozných podmínkách, ale tady to bylo jiné..
Stála jsem ve vedlejší frontě vedle brečících dětí a jejich rodičů, hladových, bez ničeho, v zimě..
Když ty lidi vidíte na vlastní oči, lidi jako my, snažící se doslova přežít…uf
Dodnes si pamatuji jejich pohledy, plné ..já ani nevím čeho. Zoufalství nebo naděje na nový život? Strachu o přežití nebo úlevy, že k těm hranicím došli? Stáli vedle mě muži, strhaní a plni bolesti.
S kovbojem do Quita
Já si postála 15 minut ve frontě, dostala jsem razítko, že opouštím Kolumbii, popadla kufr a šla pěšky doslova přes most, nad kterým nás vítala cedule: Vítejte v Ekvádoru. Tam jsem si vystála další řadu, dostala pro změnu ekvádorské razítko a vydala se taxíkem na můj už (díky bohu) poslední autobus do Quita.
Byla z toho vážně zajímavá jízda. Seděla jsem s 18 letým kovbojem 😃😃😃 Byl jak z westernového filmu. Měl na sobě kovbojské oblečení a vypadal trochu jako indián. Já byla nadšená.
Vyprávěl mi, že bydlí v horách (Andy) a chová a cvičí koně a jezdí s nimi pak po různých festivalech. Zrovna se vracel z Kolumbie, kde byl kupovat (nebo prodávat?) nějaké koně…
Ten chlapec žil prostě úplně jiný život, než na jaký jsme zvyklí. Úplně mě fascinoval. Ukazoval mi fotky z hor, kde bydlí, zvířat, která mají. Já si jen říkala, jak je život úžasný. Jak odlišné reality žijeme. Jaký by asi byl život takto v horách, spjatý s přírodou..
V sobotu večer jsme dojeli do Quita. Po 52 hodinách. Já už jsme nevěděla, co se sebou dělat.
Na to jsem zjistila, že můj hostel mě očekává až o den později. No super. Naštěstí mě poslali na jednu noc jinam.
Tam jsem si na večeři dala croissant a skleničku piva. 😃
Aneb totální vyčerpání. Pán na recepci ze mě měl dost.
Neděle 1.7. 2018
Quito, hlavní město Ekvádoru
Víte, jak je super se vyspat v posteli? Probudila jsem se jako nový člověk. 😊 No a nedělí mi začalo pár skvělých dnů v Ekvádoru. Podrobněji bych se chtěla o Quitu rozepsat v příštím článku, protože to stojí za to. Ekvádor je nádherná země. Jen bych chtěla podotknout: jestli někdy pojedete do Quita, ujistěte se, že máte ochranný faktor 50 a více. Proč? Jste ve výšce min 3000 m n.m. Já to zjistila až po první hodině prosezené na sluníčku.
Středa 4.7. 2018
Odlet z Ekvádoru – Madrid – Praha
Zažila jsem dosud nejhorší dálkový let z Ekvádoru do Madridu, kdy mi bylo celých 11 hodin neskutečně zle, že jsem jen seděla a modlila se, ať už jsem ve své posteli. No ale nějak jsem tu cestu domů zvládla a v noci překvapila rodiče 😃😃😃.
O tom, jaké to je stát jednou nohou na jižní a druhou na severní polokouli, co všechno můžete v Quitu vidět a zažít a mnoho dalšího v příštím článku.
